Zrození trůnu

Vypráví se, že v srpnu léta 2023 se zrodil svět, do něhož moc nejvyššího boha vdechla život třem smrtelníkům — jednomu po druhém, od nejstaršího k nejmladšímu. První povstal Lukáš, nejstarší z družiny. Po něm Max. A jako třetí Jakub. Tři poutníci, tři osudy, spojené jedinou zemí. Kámen po kameni tak vyrostly první příbytky.

Než se kdo nadál, ze tří skromných domů vzešla vesnice a z vesnice touha po něčem větším — po hradu, jenž by shlížel na celou zem. S každým kamenem, jenž byl do jeho zdí vsazen, sílil i trůn v jeho srdci. A právě ten trůn se stal jablkem sváru. Nárokoval si jej nejstarší z družiny, Lukáš — ale nebyl sám, kdo po něm toužil. I Jakub vztáhl ruku po koruně. Meče se zkřížily, a když se prach usadil, na trůnu seděl nejstarší.

Max, jenž netoužil po žádné koruně, se vydal cestou poutníka do vzdálených krajů, aby tam budoval krásu, kterou žádná bitva nezničí. Lukáš, korunovaný vítěz, obrátil svůj zrak k budoucnosti a k hradu přidával dům za domem, hospodu za hospodou, až se z vesnice zrodilo město a z města říše. Jakub, poražený, avšak nezlomený, odešel do stínů, kde kul armádu z hněvu a hořkosti — a stal se věčným vyzyvatelem, jenž se znovu a znovu vracel, aby zpochybnil bratrův nárok na trůn.

Tak se zrodila Athela a s ní i legendy, které dodnes kolují jejími kraji. Po třech zakladatelích povstaly první řády — Valithar, řád Stavitelů, Valkor, řád Poutníků, a Morlath, řád Vyzyvatelů — jejichž jména nesou dodnes ti, kdo kráčejí v jejich šlépějích.

Plynula léta a Athelu začaly obývat další duše — Václav, Hanka, a s nimi Jan, Simona, Bruno, Karolína a mnozí další, kteří si zemi zamilovali jako svůj domov. Lukáš, král stavitel, si v tehdejších dnech zamiloval Hanku a k trůnu, jenž kdysi stál osamocen, přidal trůn druhý — pro svou princeznu.

Než však mír mohl skutečně zapustit kořeny, byli všichni zrazeni. Na Athelu udeřil Václav. Kdesi daleko, v žhnoucím písku, kde čas plyne líně jako stín a život sám je krutou zkouškou, si vybudoval svůj sultanát a korunoval se jeho pánem.

Václav, jemuž lid dal jméno Malicherný, obrátil svůj hněv proti celé Athele — proti hradu, na němž dodnes stojí trůn padlých králů. Jeho zloba zasela do země otroctví, války a zkázu, která nešetřila nikoho z družiny. Ve veliké bitvě byl však nakonec poražen a jeho duše uvržena do věčného Zapomnění, odkud se již nikdy nevrátí.

A tak zůstává trůn němý, čeká na toho, kdo znovu probudí staré příběhy a navrátí Athele — jejímu světu, jejímu životu, jejímu času — ztracenou rovnováhu. Snad právě ty budeš tím, kdo ji nalezne.